Datová hranice

Datová hranice

Ve druhé části čtyřdílné volně navazující studie časových systémů je ústředním tématem datová hranice. Ta je přímým důsledkem mapování (značkování) času probraném v první části a přináší celou řadu nečekaně zajímavých situací i časových paradoxů. Je na jedné straně kostlivcem, ale na druhé opravářem zvoleného matematického řešení při konstrukci časového systému na základě pohybu Slunce po obloze. Článek začíná záhadou, která vznikla na dávných námořních výpravách a jejím řešením. Pokračuje dál rozborem formalizmu vzniku dní v jednotlivých časových pásmech, včetně pohybu těchto „časových ploch“ v prostoru a čase. V závěru článku je na konkrétním příkladu letu letadla kolem Země ilustrována jak funkčnost zvoleného matematického řešení, tak i jisté potíže s tím spojené.

Mapování času

Mapování času

Čas je možné měřit různými způsoby. Na naší planetě historicky vznikla tradice měření času podle Slunce, které se pohybuje po obloze a vytváří i bez hodinek přirozené vnímání plynutí času. Technické měření času do toho pouze vnáší objektivní systém, který je přesně definován a umožňuje měřit čas nezávisle na subjektivních pocitech. V minulosti vznikla řada časových systémů, které se postupně zdokonalovaly a upravovaly. Tento článek je 1. částí čtyřdílné volně navazující studie časových systémů. Na začátku se věnuje několika známým pojmům, které upřesňuje, a následně zavádí a rozvíjí asi nejdůležitější pojem studie: „mapování času“, na jehož základě podrobně rozebírá nedávné, současné, ale i budoucí časové systémy.

Administrace přirozeného slunečního času

Administrace přirozeného slunečního času

V tomto článku se nachází základy administrace, tedy správy technického přirozeného slunečního času. V první části jsou popsány základní vlastnosti nového časového systému a jeho vazba na současný strojový čas. Další část pokračuje vlastní administrací časového systému, tzn. popisem hodin jako hlavního prvku „správy času“ a definicí oblastí, ve kterých časový systém pracuje, a pro které byl vytvořen. Jsou tu informace, jak systém funguje a jaké činnosti a části života lidí časový systém řídí. Následují úvahy o rozhraní a světě odděleného strojového času. V závěru je ještě několik myšlenek o vhodnosti nebo nevhodnosti využití nového systému měření času ve světě vědy a techniky. Článek by měl zodpovědět většinu běžných praktických otázek.

Délka dne na Zemi aneb od setrvačníku až k slunečnici

Délka dne na Zemi aneb od setrvačníku až k slunečnici

V tomto článku je probírána délka dne jako 24 hodinového cyklu i dne jako opaku noci. Skutečná délka dne závisí vždy na tom, jak si měření definujeme, ale ať už to uděláme jakkoliv, nikdy to není přesně 24 hodin. Přesně 24 hodin je to jen v rámci jisté abstrakce, kdy si v nějakém zvoleném modelu dne řekneme, že za den budeme považovat cyklus o délce 24 hodin, 1440 min, 86 400 sekund a délku sekundy svážeme s rotací Země tak, aby to v delším (ročním) průměru souhlasilo. Je proto důležité si jednotlivé modely dne prostudovat, porovnat a najít východisko v lepším zdokonaleném modelu dne, který bude lépe odpovídat skutečným „lidským“ dnům.

Symmetrical Natural Solar Time Graphs

Symmetrical Natural Solar Time Graphs

V následujícím článku se nachází několik grafů (graphs). První dva prezentují hlavní myšlenku přirozeného slunečního času, kterou je kontinuální přechod od jedné křivky pásmového času k další. Středoevropský (zimní) čas přechází na letní, a pak se vrací zpět k středoevropskému. Pro jednoduchost a názornost je prezentována jen jedna varianta SNST7312 (-). V dalších grafech se nachází už všechny čtyři zpracované varianty SNST v zajímavých a důležitých bodech obratu (letním a zimním). Všechny grafy (graphs) jsou zpracované pro východy a západy slunce v Praze v přestupném roce 2020.

Symmetrical Natural Solar Time Tables

Symmetrical Natural Solar Time Tables

Následující tabulky uvádějí několik paralelních (ekvivalentních) časů: zimní čas (CET – Central European Time), letní čas (CEST – Central European Summer Time), střídání časů CET a DST (Daylight Saving Time) a 4 varianty modelující přirozený sluneční čas (Natural Solar Time). Dvě základní varianty (SNST7312 a SNST9130) modelují kontinuální posun s maximem 73 a 91 min, dvě odvozené mají další přídavný konstantní posun o 13 resp. 31 min. Pro přirozený sluneční čas je z tabulek vidět přirozený neskokový posun času jedním směrem v „jarním období“ (od zimního slunovratu do letního) a opačný posun času v „podzimním období“.