Hudba

Hudba byla pro mne vždy velmi významná. Jako dítě jsem do 14 – 15 let často poslouchal vážnou muziku a hrál na klasickou kytaru (Carulli, Carcassi, ale i transkripce Bachových skladeb). Trávil jsem čas také poslechem profesionálů hrajících Bacha, Mozarta, Händla, Haydna, Dvořáka… Poslouchal jsem komorní hudbu, klavír, housle, organ (Orgelbüchlein) i velké symfonie, mše (h moll) a oratoria (Stabat mater). Byla to krásná doba a úžasné chvíle s nádhernou muzikou.

Později jsem propadl zvuku moderní rockové hudby s její magickou rytmikou a nevšedními možnostmi elektrické kytary a syntezátorů. Fascinoval mne zvuk elektrické kytary, která protne prostor jako švihnutí bičem a k jednotlivým tónům a harmoniím přikládá neuvěřitelnou rytmiku a dynamiku. Často jsem si přitom kladl otázku, proč se dnes nerodí skladatelé jako Mozart, Bach nebo Dvořák? Kde tito lidé jsou? Jsme dnes horší a méně nadaní? Moderní „vážná hudba“ mne neuchvátila. Absence geniálních skladatelů „vážné hudby“ v současnosti je velmi zajímavé téma hodné diskuse.

Faktem je, že se hudba po staletích změnila. Počet tónů a jejich kombinací není neomezený. Je téměř nemožné složit skladbu ve stylu „vážné hudby“ tak, aby se to nepodobalo na něco, co už někdo složil dříve. A pokud se to někomu podaří, tak se to většinou nedá poslouchat. Bylo toho složeno příliš mnoho. Stačí se podívat na katalog BWV (Bach Werke Verzeichnis), a to je pouze jeden skladatel.

Hudba dnes přináší hudebníkům tisíce interpretačních možností, které tu dříve nebyly. Je tu rytmika bubnů a hlubokých basů, jsou tu zpěváci s nejrůznějšími barvami hlasů od chrapláku až po jemné hlásky členů a členek chlapeckého nebo dívčího sboru. Nikdo už nepředepisuje, jak má ten správný hlas znít. Sotva si „zvykneme“ na přímo „kosmický“ hlas Petra Gabriela v Genesis, už si musíme „zvykat“ na Phila Collinse. Každý hlas zní trochu jinak a je součástí charakteru hudby. Jsou tu stovky zpěváků, desítky hudebních stylů a mnoho nejrůznějších kvalitních hudebních nástrojů, jaké tu nikdy předtím nebyly, a o jakých se dřívějším mistrům ani nesnilo.

Symfonický rock dnes dokáže zakomponovat i operní zpěv, jak nám ukázala Tarja Turunen s Nightwish. Je možné hledat a produkovat až psychedelické harmonie jako u Genesis, nebo úplně nové typy hudebních kompozic, jak je úspěšně a velmi dobře tvořila skupina Yes. To vše mohou okořenit šílená kytarová sóla a ty nejneuvěřitelnější zvuky syntezátorů v kombinaci se šploucháním vody ve vaně nebo v moři, houkající sanitkou a padajícím bombardérem. Šílený rachot Van Halen nebo AC/DC se může v jediné skladbě střídat se symfonickým orchestrem a sborem. Nebo celý prostor kolem protnou a ovládnou jednoduché a čisté zvuky elektrické kytary ve stylu Davida Gilmoura. Žádné hranice už nejsou, vše je možné. Pokud existují posluchači a fanoušci, které to osloví.

Myslím, že právě tady jsou dnešní géniové hudby. Vytváří nádherné skladby, které přinášejí lidem radost. Fantastická The Cathedral Of The Sky Ricka Wakemana může být klidně hraná jako finále moderní rockové mše, sloužené v moderním rockovém kostele na oslavu Boha, vesmíru a hvězd. Ghost Love Score od Nightwish nebo The Poet and the Pendulum jsou přece části moderní rockové opery nebo oratoria. Nádherná The Future zpívaná Hayley Westenra není určitě jen tak nějaká písnička, to je nádherná melodická skladba s krásnou a propracovanou kompozicí, špičkově aranžovaná a zazpívaná, to je přece moderní Air J. S. Bacha, podobně jako mnoho dalších krásných melodií současnosti („Twenty-three, twenty-four, eleven„). I v minulosti se autoři před mnoha stoletími snažili o hity a skládali árie (air).

Nepamatuji se, že bych někdy slyšel v tzv. klasické kytarové muzice tak výraznou melodickou linku pro kytaru jako je ve Firth Of Fifth od Genesis. Ne, Mozarové ani Bachové nezanikli, jsou tady noví Händlové a produkují úžasnou hudbu. Těžko si představit, že by staří mistři, reinkarnovaní do dnešní doby, dokázali opravdu odolat současným hudebním trendům a lákadlům. Kdo by nechtěl vyměnit hru pro několik desítek, na sedadlech usínajících posluchačů, čekajících „na milosrdný konec“, za koncert, kde rezonuje v rytmu hudby 50 000 lidí opojených muzikou, v prostoru, kde zvuk baskytary rozkmitá i mrtvé dřevěné sedadlo, pokud tam nějaké vůbec je.

Na této stránce se pokusím postupně prezentovat výběr zajímavých skladeb současné hudby za posledních cca 50 let bez nároku na jakoukoliv „encyklopedičnost“ a úplnost, protože studnice skladeb je příliš velká a těžko vyčerpatelná. Hudba je umění a umění je emoce, rezonance. Co osloví jednoho, nemusí oslovit druhého. A bude to bez zbytečných keců, ať zde promluví harmonie, tóny a rytmy.

.

Ve světle reflektorů

.

C e l t i c   W o m a n

Celtic Woman jsou především nádherné dívky s andělskými hlasy. Jednotlivá vystoupení a koncerty pak samozřejmě tvoří sbor mnoha zpěvaček, orchestr, řada vynikajicích hudebníků, dirigent atd. Jejich koncerty splňují všechno to, co moderní hudba dnes nabízí, audio-vizuální zážitky, fantastickou hudbu provozovanou na zámcích, v přírodě nebo v koncertních sálech. Skladby jako je slavná Bachova kantáta „Jesu, Joy of Man’s Desiring“ jsou pro soubor typické a přináší skutečný hudební požitek umocněný vizuálními dojmy z nádherného prostředí s krásnými dívkami a příjemnou atmosférou.

Tento irský soubor (hudební seskupení) vznikl v roce 2004. V průběhu času se jeho sestava měnila, některé nové zpěvačky přicházely a jiné odcházely (třeba kvůli sólovým projektům). Asi nejvýraznější zpěvačkou zejména v začátcích byla a dodnes je Chloë Agnew, která dokázala podobně jako její další kolegyně (Lisa Kelly, Hayley Westenra…) zazpívat i ty nejnáročnější písně umělecky, ale bez klasického operního „ječáku“, což bylo, je a vždy bude posluchačsky velmi příjemné hudební pohlazení.

Celtic Woman v průběhu času nahrály velké množství alb a odehrály řadu koncertů, takže jejich tvorba je dnes opravdu bohatá a pestrá. Soubor působí dodnes (2025).

Řetězce videí

100x CW: https://www.youtube.com/watch?v=bm5p3uOxcbM&list=PLVFiKflBZkYvp0Rsr1Q55R9cAf7EttTqI

.

Chloë Agnew

Chloë Agnew je irská zpěvačka známá především jako členka souboru Celtic Woman, kde se také proslavila jako jeden z nejvýraznějších hlasů. Svoje první alba (Chloë a Walking in the Air) nahrála už jako teeneger ve věku 13 – 14 let. Její hlas je mimořádně příjemný a hezký. Sopranistky mají v repertoáru podobné nebo dokonce stejné písně jako např. „Pie Jesu“ nebo „Ave Maria“ atd. Je možné si tedy provedení stejných skladeb různými zpěvačkami porovnat. Způsob zpěvu i modulace jednotlivách tónů a provedení melodické linky jako celku je u Chloë obzvláště jemný a velmi lahodný. Zpěvačka svoje druhé album „Walking in the Air“ nahrála v roce 2004 a ve stejné době začala i její kariéra v souboru Celtic Woman. Někdy po roce 2013 se začala více věnovat sólovým projektům.

.

H a y l e y   W e s t e n r a

Hayley Westenra je novozélandská zpěvačka s irskými kořeny. Zpěvačku charakterizuje mladistvý zjev a zcela vyjímečný hlas, který dobře vystihují názvy jejích dvou alb: „Pure“ a „Crystal“. Hayley má neskutečně nádherný hlas s obrovským rozsahem, naprosto čistý a jasný jako krystal. Tato sopranistka krátkodobě působila i ve známém souboru Celtic Woman, kde nahrála a nazpívala řadu krásných písní, ale dlouhodobě se věnuje spíše sólové kariéře. Díky mimořádnému nadání začala zpívat velmi brzo, svoji kariéru rozjela už někdy kolem roku 2000 ve věku cca 13 let. Hayley Westenra je známá i schopností zpívat v mnoha jazycích (nahrála album třeba v japonštině). Od prvního (i komerčně velmi úspěšného) alba „Pure“, vydala dodnes (2025) celou řadu dalších alb.

Řetězce videí

Pure: https://www.youtube.com/watch?v=TOqrJyD6Hjg&list=PL6-B652C0OuKQKr0huu6NhcBWdnCDm5gU

Treasure: https://www.youtube.com/watch?v=cjzEAXIjdmY&list=OLAK5uy_mlj40kCVx8t6myfoxvTNHF3KH6z4td-7Q

River of Dreams: https://www.youtube.com/watch?v=cRw631i7CaA&list=PL6-B652C0OuKRCVTkX8504A0O6JZ2V71u

.

A l i z é e

Alizée je francouzská zpěvačka, která vstoupila do hudby jako kometa kolem roku 2000 ve věku cca 16 let. Okamžitě zazářila jako supernova, svým vzhledem, příjemným hlasem a samozřejmě hudbou. K jejímu sympatickému a mladistvému image a nevšednímu půvabu organicky patřily hity jako Lolita, L’Alizé, La Isla Bonita… Hudba je velmi příjemná, jednotlivé skladby obsahují prvky francouzského šansonu a jsou líbivé už na první poslech. Aranžmá doprovodného sboru a kapely na uvedeném koncertu z roku 2004 působí velmi kompaktně, žádné tóny nechybí a nic nepřebývá. Na docela zajímavém pódiu zpívá mladá dívka a její hudba přivádí do varu tisíce nejen mladých lidí. Ach ty Francouzky…

Řetězce videí

En Concert 2004: https://www.youtube.com/watch?v=eT3uukwGHfk&list=PLSVm9DR7RpQqwugUzFc4j2IXnoQB40FBP

.

C h a r l o t t e   C h u r c h

Charlotte Church je velšská zpěvačka, která vstoupila do světa hudby jako mimořádný talent ve věku cca 13 let. Tento „kostelní andílek“ zpíval někdy kolem roku 2000 ty nejkrásnější árie a písně jaké si lze představit, a kdo ho slyšel zpívat, ten na to určitě nikdy nezapomene. Zjev mladé dospívající dívky, nádherný soprán a nadšení s jakým Charlotte vše zpívala, patří ve světě hudby k nesmazatelným zážitkům. Po roce 2000 zpěvačka prodala po světě miliony alb a slavila nejen hudební, ale i finanční úspěchy. Uvádí se, že už jako teenager dokázala vydělat 25 milionů liber. Charlotte ale zřejmě umí bankovní účty taky pěkně provětrat a udělat tam hezký průvan, protože bulvár pak uváděl i to, že zpěvačka dokázala v průběhu let utratit stovky milionů korun, většinu toho, co vydělala. Po mimořádném až triumfálním počátečním úspěchu na začátku hudební dráhy se zpěvačce kariéra v pozdějších letech (2010 – 2015) bohužel zadrhla. Uvidíme, co bude dál. Překvapí nás ještě Charlotte?

Řetězce videí

Dream a Dream: https://www.youtube.com/watch?v=Q1njtj__QGM&list=PL_9gWeiShHFHxEyR7zKemSJI1BI3ojFAW

.

Y e s

Yes je monumentální anglická kapela s obrovským rozsahem hudby, jak co do množství skladeb, tak i z hlediska typologie hudby, kterou produkovali jednotliví členové kapely. Yes vznikl v roce 1968 a hraje už 50 let tzv. progresivní rock, což je hudba pro posluchače, kteří po poslechu stovek různých hezkých písniček mají potřebu poslouchat i složitější kompozice moderní hudby (některé části Yes obsahují snad i jazzové prvky).

Pokud bychom za pilíře progresivního rocku posledních několika desetiletí označili trojici Pink Floyd, Yes a Genesis, Yes je asi první mezi rovnými. Každá z těchto kapel zvolila jiný „zvuk“ a jiný způsob komponování skladeb. Proto ani posluchači těchto kapel nemusí být totožní. Yes se v kompozici dostal asi nejdál. Dlouhé desetiminutové nebo i dvacetiminutové skladby je možné označit jako rockové symfonie, které hledají nový zvuk i nové harmonie. Nikdo se nedostal tak daleko a nikdo v tom nebyl tak úspěšný jako Yes. Disharmonie jsou střídané s hormonií, komplikované hudební konstrukce s absolutní jednoduchostí. Dialog mezi kytarou Stewa Howa se zpěvem Jona Andersona ve skladbe „Mind Drive“ je okouzlující, člověk má pocit (a nejen tady), že kytara „mluví“.

Klávesy Ricka Wakemana, ať už znějí jako klavír, syntezátor nebo klasický organ dávají skladbám neuvěřitelnou kompaktnost a symfoničnost. Vokály Yes jsou nejen krásné, ale až matematicky čisté a přesné, kompozice skladeb geniální (viz třeba „Endless Dream“). Hudebníci ve své tvorbě dokázali i v rámci jediné skladby kombinovat křehkost květiny s drsností rocku pevného jako skála.

Slyšet třeba 19minutové „Close to the Edge“ po poslechu běžných diskotekových nebo i rockových písní z rádia byl pro mne naprostý hudební šok. Osobně jsem tuto skladbu poslouchal po celé týdny. Velkým zážitkem byla i „sólová“ kompozice Ricka Wakemana „Journey to the Centre of the Earth“ nebo jeho „Šest žen Henricha VIII“ produkované mimo Yes. To vše doplňovaly po celé roky úžasné a harmonicky velmi libozvučné skladby Jona Andersona třeba ve spolupráci s velmi známým a úspěšným skladatelem Vangelisem. Po nahlédnutí do diskografie Yes a jednotlivých členů kapely člověk žasne nad neskutečnou produktivitou a pracovitostí. Ani se nechce věřit, co všechno lze stihnout.

Je asi nemožné určit, kdo byl tím nejvýznamnějším tvůrcem a kompozitorem, což je asi dobře. Prakticky všichni členové kapely Yes vydávali současně a velmi úspěšně i sólová alba, přesto ty nejlepší skladby vytvořili spolu jako Yes. Jedná se o několik desítek kvalitních desek, které fanoušky doprovázejí už desítky let. Kapela v současnosti (2025) už nehraje, a tak nezbývá než poděkovat za tuto úžasnou a s ničím nezaměnitelnou hudbu.

Řetězce videí

Live at Montreux 2003: https://www.youtube.com/watch?v=7iTUv4KvXmQ&list=PL1IggxxB-PFjNWa4nOs8-I0pSLbCLbbMH

.

Chris Squire (mimo Yes)

Chris Squire je anglický baskytarista, zpěvák, skladatel a hudebník, je to jeden ze zakladatelů skupiny Yes. Hudební kariéru začínal v chlapeckém věku jako člen cirkevního pěveckého sboru a ke konci své hudební dráhy se k této sborové hudbě vrátil velmi pěkným vánočním albem Swiss Choir. Je autorem nebo spoluautorem hudby celé řady skladeb skupiny Yes. Všestranné hudební nadání a také zpěv ve chlapeckém sboru se projevily i v tom, že vokály Yes jsou excelentní a pro rockovou kapelu snad až netypické. Yes založil s tehdy ještě neznámým Jonem Andersonem a v kapele působil až do své smrti v roce 2015.

Řetězce videí

Swiss Choir: https://www.youtube.com/watch?v=9IKkTVj-sUs&list=OLAK5uy_l6O2k_VtZfxvGQWnLZCxu5UcnnwQfW7Es

.

Steve Howe (mimo Yes)

Stewe Howe je anglický hudebník, skladatel a kytarista, známý zejména jako člen skupiny Yes. Tento virtuózní kytarista byl jedinečným spolutvůrcem charakteristického „zvuku“ skupiny Yes. Skladby jako Mind Drive, Awaken, That That Is…, by bez charakteristické kytary Stewa Howea nemohly vůbec existovat. Akustická kytara stejně jako elektrická tvoří neodstranitelnou a organickou součást většiny skladeb. Stewe Howe hrál také v souborech jako Asia nebo ABWH (Anderson, Bruford, Wakeman, Howe) a vydal celou řadu samostatných sólových alb.

Řetězce videí

Sólo desky SH: https://www.youtube.com/watch?v=XX_Ymb4IbaE&list=PL1niTkPEwWpcWlrZdNmmPEycGnW00isYh

.

R i c k   W a k e m a n

Rick Wakeman je anglický klávesista, virtuoz a skladatel, který se proslavil zejména jako člen slavné skupiny Yes a rozhodně patří k nejvýraznějším tvářím skupiny. Jak je to často zvykem u špičkových hudebníků, „dvoreček“ jedné kapely jim většínou nestačí. V případě Ricka Wakemana se ale nejedná o 2 nebo 3 alba produkovaná mimo Yes, uvádí se až 100 sólových alb. Po nahlídnutí do diskografie člověk žasne, že se něco takového dá vůbec stihnout, a to ještě mimo kapelu Yes, při všech těch koncertech a studiových nahrávkách s Yes. V případě Wakemana se jedná často o velké projekty – konceptuální alba propojená jak tematicky, nějakým příběhem (jako jsou třeba „Legendy o králi Artušovi“, „Šest žen Henricha VIII“, nebo „Cesta do středu Země“), tak propojená i kompozičně jako ucelená audiovizuální díla. Produktivita Ricka Wakemana je těžko pochopitelná. Tento klávesista určitě patří mezi absolutní špičku současné hudby. Vzhledem k tomu, že ve studiu a na koncertech skladby nejen hrál, ale tyto většinou i komponoval, aranžoval a případně i produkoval, označení za génia současné hudby určitě není přehnané.

Řetězce videí

Aspirant Sunrise: https://www.youtube.com/watch?v=Wz7vvG0K76o&list=PL46745418644E96CD

Aspirant Sunset: https://www.youtube.com/watch?v=O_fblTMgtcc&list=OLAK5uy_lx0DdYi1xV1Trrun_Exa3KoAd3W9tR-V4

Top Albums: https://www.youtube.com/watch?v=d_1FOGuUmfs&list=PL1niTkPEwWpcaeMUjE8_AU8JfeosahLT0

Live at Lincoln Cathedral: https://www.youtube.com/watch?v=DhmN7h27jag&list=PLoIDt_C5y1LvEbQkbyQ2ve9DEJ-OvfRns

.

J o n   A n d e r s o n

Jon Anderson je anglický zpěvák, skladatel, textař a spoluzakladatel skupiny Yes. Jeho hlas je pro Yes charakteristický a spoluutváří „zvuk“ této kapely. Anderson nazpíval s Yes většinu alb, a ta poslední, která nenazpíval zní fanouškům minimálně dost nezvykle (kromě hlasu zpěváka se tato alba liší i jiným charakterem hudby). Po neshodách Anderson skupinu Yes v roce 1980 opustil. Ve spolupráci s celou řadou dalších hudebníků nahrál mnoho velmi úspěšných alb. Mezi nejznámější patří asi ta, která jsou produkovaná se skladatelem a producentem Vangelisem. Andersonova sólová kariéra je charakteristická hezkými a libozvučnými, ale přitom kompozičně často zajímavými skladbami. Počet odehraných koncertů, vydaných alb a hudebních projektů je u tohoto muzikanta opravdu pozoruhodný. Rozhodně je co poslouchat a určitě je z čeho vybírat.

.

N i g h t w i s h

Nightwish je finská kapela, která vznikla v roce 1996. Styl, který přinesla se zvykne označovat jako symfonický metal. Tato hudba přináší zcela mimořádné hudební zážitky fanouškům kvalitní muziky. Zvuk kapely totiž obsahuje kromě běžných rockových nástrojů jako jsou klávesy, kytary, bubny…, také symfonické prvky dané orchestrem, sborem a případně i dalšími netradičními nástroji. Mimořádným zjevem byla od počátku sopranistka Tarja Turunen, která vnesla jako první do rockové hudby operní zpěv.

Následoval raketový start, ale skupině se bohužel nevyhly ani vnitřní spory, které skončily odchodem Tarji. Ta byla nahrazena nejdříve švédskou zpěvačkou Anette Olzon a později nizozemskou Floor Jansen. U každé kapely je ale vždy nejdůležitější osobou skladatel, tvůrce hudby. Pokud kapela nemá nikoho, kdo by komponoval hudbu, nemá žádnou velkou budoucnost. U Nightwish hudbu píše finský klávesista, skladatel a textař Tuomas Holopainen. Nightwish s tímto skladatelem produkuje neuvěřitelně krásnou a dokonalou hudbu. Skladby jako „Ghost Love Score“ nebo „Poet and Pendulum“ a mnoho dalších patří k tomu nejlepšímu, co současná hudba vůbec vyprodukovala. Řečeno jazykem hor, Nightwish je osmitisícovka, která přebrala žezlo po těch největších.

Řetězce videí

Once: https://www.youtube.com/watch?v=E7uSU2Z62b0&list=PLaKGqsgrt0cI3FyY-h8U54DXJf2wQbtkO

Century Child: https://www.youtube.com/watch?v=gSohqju69GY&list=PLaKGqsgrt0cIJ4vW56tCLqwmm97PaHWuU

Imaginaerum: https://www.youtube.com/watch?v=6TNrEaxVzaU&list=PLGh1Ukuadv37Xxer6cKlt7t-pE1dwsF7G

Wishmaster: https://www.youtube.com/watch?v=Sz6-mHQRbac&list=PL8qIVh-XT76v-3FOkIw-tXnTWyRpdgle8

Yesterwynde: https://www.youtube.com/watch?v=laJSKGHw1-g&list=PLHTo__bpnlYXv-Wbs9sncHsBPVXtAX3s2

Oceanborn: https://www.youtube.com/watch?v=RUJ2fwAJ5N4&list=PL8qIVh-XT76uzgU01IQi6ZV19_-oBF7bU

Angels Fall: https://www.youtube.com/watch?v=GwKDj2YALVQ&list=PL8qIVh-XT76vcOs1NIwxp1jyQMsIvDwFk

Human II. Nature: https://www.youtube.com/watch?v=rwz7-h9LCDU&list=PLihZ3gi5Yvzc0pfH2cbNKUUX8o3pb8eVg

.

W i t h i n   T e m p t a t i o n

Řetězce videí

Black Symphony: https://www.youtube.com/watch?v=JaMZUoLynJk&list=PLT_XnrLsd_19Kye-oMZGcU46GIe9_BikM

.

L o l a   A s t a n o v a

Kdo je Lola Astanova? Především je to pěkná kočka s proklatě dlouhýma nohama, která ještě navíc umí hrát na piáno, a to velmi dobře, je to virtuózní americká pianistka ruského původu. Její hra se poslouchá opravdu dobře, něktoré kompozice jsou tak propracované, že by je bylo možné poslouchat i při náhodném výpadku zvuku, sice s polovičním, ale ještě stále velmi slušným „audiovizuálním“ zážitkem.

Vystoupení na první pohled zaujmou na klasickou hudbu nebvyklým oblečením a hezkým vzhledem. Divák a posluchač ale velmi rychle zjistí, že tato pianistka hraje opravdu virtuozně. Lola Astanova byla už od útlého věku považována za mimořádný talent, a podle toho její hra i vypadá. Když jsem ji viděl a slyšel poprvé hrát na nějakém videu, domníval jsem se, že nějaká hezká modelka sedí u klavíru a jen předstírá, že hraje na piáno, s takovou lehkostí hrála. Považoval jsem to za „nějaký žertík“ a říkal jsem si, tak na tohle neskočím…

Řetězce videí

Velmi hezký klavír: https://www.youtube.com/watch?v=8a0EBurrLAE&list=OLAK5uy_ly1BGzcO9vVNt6ECvetVqxqyG4l6OUC4s

.

R y c h l é   o d k a z y

.

Sarah Connor

.

Led Zeppelin

.

Cover verze – kytara

.

Alice Izzy

.

Steelheart

.

Alice Sara Ott

.

Alexandra Dovgan