Plochy času jsou skutečné reálné plochy (povrchy), které obsahují souřadnice času promítané v daném okamžiku na povrch Země. Vznikají v časových systémech, které využívají polohu Slunce na obloze k vytváření sítě časových souřadnic přiřazených k souřadnicím povrchu. Plochy času je možné zkoumat z různých hledisek, kterým potom odpovídají různé typy grafů. Výsledkem odlišných pohledů je lepší pochopení fungování časových systémů. Grafy evoluce časových ploch umožňují jednoduché a názorné zobrazování pohybu těles po časových plochách s jasným odlišením reálných a virtuálních mapovaných časů. Tyto grafy mohou tvořit jednoduchý záznam nebo naopak plán poloh a příslušných časů při pohybu letadla, lodě nebo rakety.
Štítek: Magellan
Datová hranice
Ve druhé části čtyřdílné volně navazující studie časových systémů je ústředním tématem datová hranice. Ta je přímým důsledkem mapování (značkování) času probraném v první části a přináší celou řadu nečekaně zajímavých situací i časových paradoxů. Je na jedné straně kostlivcem, ale na druhé opravářem zvoleného matematického řešení při konstrukci časového systému na základě pohybu Slunce po obloze. Článek začíná záhadou, která vznikla na dávných námořních výpravách a jejím řešením. Pokračuje dál rozborem formalizmu vzniku dní v jednotlivých časových pásmech, včetně pohybu těchto „časových ploch“ v prostoru a čase. V závěru článku je na konkrétním příkladu letu letadla kolem Země ilustrována jak funkčnost zvoleného matematického řešení, tak i jisté potíže s tím spojené.