Ve druhé části čtyřdílné volně navazující studie časových systémů je ústředním tématem datová hranice. Ta je přímým důsledkem mapování (značkování) času probraném v první části a přináší celou řadu nečekaně zajímavých situací i časových paradoxů. Je na jedné straně kostlivcem, ale na druhé opravářem zvoleného matematického řešení při konstrukci časového systému na základě pohybu Slunce po obloze. Článek začíná záhadou, která vznikla na dávných námořních výpravách a jejím řešením. Pokračuje dál rozborem formalizmu vzniku dní v jednotlivých časových pásmech, včetně pohybu těchto „časových ploch“ v prostoru a čase. V závěru článku je na konkrétním příkladu letu letadla kolem Země ilustrována jak funkčnost zvoleného matematického řešení, tak i jisté potíže s tím spojené.
