V tomto článku se nachází základy administrace, tedy správy technického přirozeného slunečního času. V první části jsou popsány základní vlastnosti nového časového systému a jeho vazba na současný strojový čas. Další část pokračuje vlastní administrací časového systému, tzn. popisem hodin jako hlavního prvku „správy času“ a definicí oblastí, ve kterých časový systém pracuje, a pro které byl vytvořen. Jsou tu informace, jak systém funguje a jaké činnosti a části života lidí časový systém řídí. Následují úvahy o rozhraní a světě odděleného strojového času. V závěru je ještě několik myšlenek o vhodnosti nebo nevhodnosti využití nového systému měření času ve světě vědy a techniky. Článek by měl zodpovědět většinu běžných praktických otázek.
Štítek: Přirozený sluneční čas
Délka dne na Zemi aneb od setrvačníku až k slunečnici
V tomto článku je probírána délka dne jako 24 hodinového cyklu i dne jako opaku noci. Skutečná délka dne závisí vždy na tom, jak si měření definujeme, ale ať už to uděláme jakkoliv, nikdy to není přesně 24 hodin. Přesně 24 hodin je to jen v rámci jisté abstrakce, kdy si v nějakém zvoleném modelu dne řekneme, že za den budeme považovat cyklus o délce 24 hodin, 1440 min, 86 400 sekund a délku sekundy svážeme s rotací Země tak, aby to v delším (ročním) průměru souhlasilo. Je proto důležité si jednotlivé modely dne prostudovat, porovnat a najít východisko v lepším zdokonaleném modelu dne, který bude lépe odpovídat skutečným „lidským“ dnům.
Symmetrical Natural Solar Time Graphs
V následujícím článku se nachází několik grafů (graphs). První dva prezentují hlavní myšlenku přirozeného slunečního času, kterou je kontinuální přechod od jedné křivky pásmového času k další. Středoevropský (zimní) čas přechází na letní, a pak se vrací zpět k středoevropskému. Pro jednoduchost a názornost je prezentována jen jedna varianta SNST7312 (-). V dalších grafech se nachází už všechny čtyři zpracované varianty SNST v zajímavých a důležitých bodech obratu (letním a zimním). Všechny grafy (graphs) jsou zpracované pro východy a západy slunce v Praze v přestupném roce 2020.
Symmetrical Natural Solar Time Tables
Následující tabulky uvádějí několik paralelních (ekvivalentních) časů: zimní čas (CET – Central European Time), letní čas (CEST – Central European Summer Time), střídání časů CET a DST (Daylight Saving Time) a 4 varianty modelující přirozený sluneční čas (Natural Solar Time). Dvě základní varianty (SNST7312 a SNST9130) modelují kontinuální posun s maximem 73 a 91 min, dvě odvozené mají další přídavný konstantní posun o 13 resp. 31 min. Pro přirozený sluneční čas je z tabulek vidět přirozený neskokový posun času jedním směrem v „jarním období“ (od zimního slunovratu do letního) a opačný posun času v „podzimním období“.
Symetrický přirozený sluneční čas a přestupný rok
Tento článek bezprostředně navazuje na trilogii „Přirozený sluneční čas (PSČ)“ publikovanou v roce 2018. V úvodu je definován rozdíl mezi PSČ definovaným symetricky a stejným časem definovaným asymetricky. Následuje aritmetika časových jednotek pro posun času o 73 a 90 minut, včetně konkrétních hodnot pro variabilní sekundu, minutu, hodinu a den. Obě varianty posunu času doplňují i vztahy pro přepočet mezi PSČ a SEČ. Článek končí problematikou přestupného roku a vyrovnávání času mezi UTC (Coordinated Universal Time) a UT1 (Universal Time) v souvislosti s využitím PSČ.
Přirozený sluneční čas 3. část
Třetí část trilogie „Přirozený sluneční čas“ už rozvíjí navržené řešení. Je tu nastíněna možnost použití „pravého“ zimního času, jsou tu definovány přesné vztahy mezi starými a novými časovými jednotkami i hodnoty nových časových jednotek. Následují základní rovnice pro přepočet mezi středoevropským časem a přirozeným slunečním časem, úvahy o přesnosti měření a konstrukci hodin. Tato kapitola se věnuje i problematice jednotného času v rámci Evropské unie a obecné možnosti vytvoření „nového časového pásma“ s malou časovou korekcí. Závěr trilogie hledá odpověď na otázku, který čas je správný a nastiňuje cestu k vzdáleným cílům.
Přirozený sluneční čas 2. část
Druhá část trilogie „Přirozený sluneční čas“ už hledá řešení problému, který byl definován v první části. Jako východisko se nabízí možnost zakomponovat variabilitu délky dne a noci do variability časových jednotek. Harmonizace přírodních zákonů a způsobu měření času je pravděpodobně tou nejlepší možností, jak řešit tyto potíže. Život na naší planetě určuje slunce, jeho denní a roční cykly. Tato kapitola proto definuje nový způsob měření a oblast jeho platnosti a využití. Současně porovnává nové technické řešení s přirozeným životním cyklem člověka. V závěru nabízí přehledné grafy a podrobné tabulky pro srovnání všech u nás používaných časů.